Je bondage normální?

Tuto otázku si asi položí každý, komu se líbí bondáž. V horším případě může tato otázka znít: "Jsem normální, když se mi líbí bondáž?" Níže předkládám několik argumentů, které mohou pomoci při úvahách nad touto otázkou. Názor si musí udělat každý sám.

Výzkumy uvádí, že zájem o BDSM má 5-25 % lidí a dokonce až polovina měla někdy sexuálně submisivní fantazie. Tyto čísla jsou překvapivě vysoká, takže to není něco až tak neznámého a nezvyklého. Výzkumy je potřeba brát s rezervou, jak směrem nahoru, tak směrem dolů, protože ne každý má odvahu mluvit o svém sexuálním životě, natož pokud je malinko delikátnější, naopak jiný se snaží stylizovat do moderního trendu.

Co to znamená normální? Ve slovnících najdete jako synonyma slova pravidelný, obvyklý, průměrný, běžný, standardní, vzorný. Nic z toho pro bondáž neplatí. Je to, co není obvyklé nebo průměrné, špatné? Nebyl by život příliš jednotvárný a šedivý, kdyby všichni dělali to, co je standardní?
To, co je normální, určuje většina. Kdo se vymyká většině, není normální. Netradiční sex bývá považován za něco nenormálního. Bývá odsuzován na základě předsudků, bez bližší znalosti, o co se jedná.
S trochou nadsázky se dá říct, že normální sex = průměrný sex. Třikrát do týdne, jedna ze čtyř poloh, občas nebo pravidelně orální sex. K tomu několik dalších obměn a zpestření. Je to dlouhodobě uspokojující?

Vcelku výstižně se na téma "normálnosti" bondáže vyjádřila Lenka Blažejová ve své knížce Povolání domina:

Člověk, kterej celej život jí chleba se solí a nepozná čokoládu, je svým způsobem šťastnej. Ale člověk, kterej se namlsá čokolády, si po čase řekne: Co když je něco chutnějšího než čokoláda? Dá si zmrzlinu. A potom zmrzlinu s čokoládou. Je rozmlsanej. Ale chleba se solí si dá občas jako příjemnou změnu. A potom se dorazí zase tou čokoládou. Stejně tak je to v sexu.
Vůbec nezávidím těm chudákům, kteří v sexuálním životě poznali jen chleba se solí. Dávno nežijeme ve světě, kdy jídlo bylo na lístky a byla chudoba. Proč tedy preferovat sexuální chudobu jen proto, že se stydíme přiznat si, že máme rádi čokoládu. Copak je to špatný?